Vosí mecheche na Malé Morávce :-)

Trošičku mi radost z prodlouženého víkendu kazí prekérka doma, ale naštěstí vše zvládám zajistit a hurá na smluvené místo pro bečky piva a pečená koulena, která nesmí chybět, a která ještě před odjezdem na dovolenou zajistil Ladisek! Ještě koupit někde maso na gril a šup směr Malá Morávka. Cestou volám lidem, o kterých vím, že dojedou první. Trochu mám zpoždění, a jak odbočuji k penzionu, už mě vítají Táta s Mamů a Mojmír, za chvíli dojíždí Zbyněk. Kluci vykládají bečky s pivem a už se točí první půllitry dobré Holby. Pak už slyším postupně další motorku – Agát, a pak najednou telefon, volá mi Salfa a zdraví mě i  Kubulka a Luděk a oznamují mi, že jsou na Skřítku…..sraz může začít!

Sedíme a povídáme si dlouho do noci a pomalu plánujeme, kdepak si další den vyjedeme na vyjížďku.

Ráno v pátek ještě čekáme na Machosku s Rózou- BořkemJ a já přemlouvám děda Praděda, aby poslal trochu hezkého počasí. Je naplánována vyjížďka přes Skřítek do Šumperka, dále na Ostružnou na oběd, jak jinak a dále na Šerák, kde bychom nechali motorky a vyjeli lanovkou nahoru, šli kousek pěšky a kochali se nádherným výhledem. Jelikož je nás málo fasuje mě Salfa. Sotva vyjedeme, začíná kapat, po páru ujetých metrů se má suchá rifla mění na velmi promočenou riflu! Než dojedeme za Rýmařov na benzinku, jsme všichni mokří, jak hroši po koupeli. Čekáme půl hodiny, počasí se lepší a dojíždí nás Dušan. Konečně se nebe trhá a my vyrážíme směr Skřítek. Já šťastná, že se vezu, trošičku s výčitkou, že motorka trpí. Salfa je na mě hodný a ujišťuje mě, že je vše v pohodě a tak tahá za plyn. A řítíme se do první zatáčky, uklidňuji se, že Salfík s vorvaněm za zády bude opatrný do zatáčky. Omyl přátelé, náklon je skvělý a já si do helmy křičím první neslušné slovo, přece jen sedím na motorce po roce. Než dokřičím, klopíme vracečku, Salfa mě nešetří, je mu jedno, že má za sebou vorvaně, jede, tak jak jej všichni známe! Po dalších zatáčkách začínám chápat, že je jedno, jestli se modlím, nebo mluvím sprostě- začínám si jízdu užívatJ. Dojíždíme na Ostružnou- rifla je suchá, triko propocené.

Po obědě se shodujeme, že nemá cenu pokračovat, jelikož je zataženo. Vracíme se stejnou cestou, takže si říkám, že nadávek a volání k pánu Bohu bylo dost a čekám, jak ty zatáčky zvládneme. Je to lepší, začínám si zpívat.

Když dojedeme na Ivu, Dušan se ujme grilu a začíná zábava. Přijíždí všichni nahlášení na pátek a večer sviští v zábavě. Brotýšci mi pomáhají se sobotní vyjížďkou, neb zjišťuji, že na mé plánované trase jsou objížďky. Sobota je na počasí optimistická, je pod mrakem, radary nevykazují déšť.

Ráno přijíždí Maty a oznamuje mi, že tentokrát jedu s ním. Po pár ujetých metrech i on mě ujišťuje, že je to dobré a po první zatáčce uznávám, že styl obou je podobný, jsem klidnáJ, Maty se mě občas snaží šetřit. Kluci mají novou vychytávku v komunikaci, a tak se přes interkomy napojují na konferenční hovor a korigují celou kolonu. Kubulka vpředu, my s Matym uprostřed a Salfa na konci. Mají to hoši vychytané!  

Na vyjížďku jedem směr: Bruntál, Světlá Hora, Vrbno pod Pradědem, Zlaté Hory, Mikulovice, Česká Ves, Jeseník a končíme v Priessnitzových lázních. Někteří zkusí balneo park, pak uděláme společnou fotku a už míříme na oběd do penzionu U Petra, kde máme domluvený oběd.

Odvážní si objednávají kachnu se zelím a dvěma druhy knedlíků, slabší povahy si objednávají kuřecí prsíčka dle babiččina receptu. Protože zatáček není nikdy dost, vydáváme se na červenohorské sedlo a zatáčky si všichni užívají, včetně mě.

Jedeme na Červenohorské sedlo a stavujeme se ve Filipovicích v Hotelu Stará Pošta na kávičku a někteří i na moučník. A pak už jen zbývá cesta na Ivu. Když jsme kousek od Ivy, postesknu si Matymu, že bych ještě někam jela, třeba směr Harta. K mé radosti souhlasí, a jelikož celou cestu jsou propojení s Kubulkou a Salfou, dávají to dál. Nakonec jedeme já s Matym, Kubulka, Salafa s Míšou, Luděk, Honza, Dušan a Zbyněk. Ostatní zůstávají na Ivě. Dojíždíme na parkoviště přímo na Hartě, uděláme pár fotek a hurá na Ivu!

Po zatáčkách v Malé Štáhli se pomalu loučím s jízdou na motorce, v duchu moc děkuji Salfovi a Matymu, že měli odvahu povozit těžkou váhuJ, když za odbočkou na Malou Morávku Kubulka a Maty zastavuje a chce, abych vystoupila, říkám si „chce si ty zatáčky užít ještě sám“, když k mému údivu směřuje ke Kubulkovi a sedá si za něj a říká mi „sejdeme se na Ivě“!! Pak mi dochází, že mi svěřuje svého miláčka, abych jej řídila!! Hystericky řvu, že nemůžu, že nedosáhnu a já nevím, co ještě křičím vyděšeně, když Maty se k mé úlevě vrací, ale s tím, že tedy sedne za mě!! A jedem. Třesou se mi ruce, jsem v šoku, ale lidi jedůůů a Maty poznává, jaké to je sedět jako baťůžekJ. Zjišťuji, že jsem řídit motorku nezapomněla a je mi skvěle!! Před odbočkou na Ivu předávám celá roztřesená řízení opět Matymu a je mi báječně! Lidi, co s námi nejeli, už popíjí pivko, a jde se opět grilovat a zábava se rozjíždí.

Neděle je na všech srazech stejná, balení a loučení a smutno.

Salfa musí brzy ráno jet, loučíme se a já jako vždy bulím, jak čerstvá vdova! Nezbývá mi nic jiného, než se se všemi rozloučit, zamáčknout slzu a přiznat si, že se to vydařilo! Že mi je smutno, ale že jsem šťastná, že po dlouhé době vidím známé tváře, na které se tolik těším celý rok. Moc všem DĚKUJI za parádní společnost, Mojmírovi za nálepky, Ladisovi za zajištění koulen a piva.  Brotýškům za plán vyjížďky. Salfovi a Matymu za trpělivost a odvahu si mě posadit za sebe a taky všem třem za klidný průběh vedení kolony! A úplně všem za pohodu, která vládla všechny dny. Tak bzz ollé příští rok?

Vaše Vosa