Sraz Zdeslav 2017, aneb, kde nám bylo dobře!

Jako každý rok, je vždy první sraz v sezóně tou nejmasovější akcí.

Už když jsem navečer přijížděl, bylo parkoviště plné motorek. Krásný pohled!!!

Po srdečném přivítání a po převlečení z kůže do civilu, jsme se odebrali na večeři do spol.místnosti.

Zde proběhlo přivítání pořadatelem Pejrakem a info, co nás na srazu čeká.

Pak jsem se ujal slova já.

Život bohužel přináší i trpké události. S velkou lítostí, jsem musel ostatním oznámit smutnou zprávu, že nás po těžké nemoci, v nedožitých 43 letech, navždy opustila dlouholetá kamarádka a členka klubu Irča Hušková. (žena Luboše Huška – Huga). Tato zpráva nás opravdu všechny zasáhla.

Na její památku jsme drželi minutu ticha a po dobu srazu jsme nechali u její fotografie hořet svíčku. Irena zůstane navždy v našich srdcích.

Po té jsme poděkovali pořadateli Pejrakovi, za jeho úsilí a ochotu uspořádat pro nás jeho již jubilejní desátý sraz.

Potom jsme s Kyldou společně předali novou motorku naší zakládající člence Fazer clubu Pavle Galuškové zvané Vosa.

Tato událost si však zaslouží samostatný článek, ale o tom s dovolením napíšu příště....

Večer jsme si po dlouhé době, co jsme se neviděli, měli všichni o čem povídat. Je fajn, opět vidět, jak já říkám: „ty správné ksichty“

Do noci jsme debatovali a společně probírali všechno, co se událo od našeho posledního setkání.

Ráno odjíždíme na vyjížďku. Čeká nás přesun do památníku Vojna u Příbrami.

Je to pracovní tábor u uranových dolů pro politické vězně. Memento komunistické zvůle a neomezené moci. Dost depresivní místo, ale měl by ho navštívit každý, kdo se hlásí ke komoušům, aby viděl co uměli!

Po exkurzi nasedáme na stroje a jedeme do Příbrami na oběd.

Po obědě se přesouváme do brdských lesů. Konkrétně do Atom muzea u obce Míšov.

Jde o nedávno zpřístupněné úložiště jaderných zbraní bývalé sovětské armády násilně usídlené u nás.

Tři nadšenci dali dohromady všechny artefakty, které tam zbyly a udělaly v tamním podzemním bunkru expozici doplněnou fotografiemi na téma r.1968, jaderné bomby a využití jaderné energie v míru. Vše je doplněno poutavým výkladem.

Člověka až mrazí, když se doví, že jen několik bomb uložených v tomto skladu, mohlo při explozi vypařit Českou republiku z mapy světa…. a o stisknutí tlačítka, rozhodoval i tenkrát jeden člověk….

Myslím, že na zprávy o zbrojení v severní Koreji budu koukat s mnohem větším neklidem!

Návštěva byla rozhodně zajímavá a poučná, ale příště bych jel raději na něco veselejšího, třeba do Afriky na černošky….tedy pokud mě Blanka pustí!

Po společném focení, vyrážíme na nejbližší pumpu doplnit benzín a kofein.

Večer se blíží, tak honem dorazit zbývajících 100km a příprava na večerní tancovačku.

Bez nehod se naše kolona vrátila zpět na základnu. Nezbytné vyplácání teplé vody, navonět a hurá do společenské místnosti, kde už se podává večeře.

Akorát přijíždí kapela duo TANDEM a rozbaluje svoje fidlátka. Zatím je neznáme, ale uvidíme, co předvedou.

Jsme mile překvapeni, jak jim to ve dvou šlape. Hrát naše tradiční písničky na přání, mimo naplánovaný repertoár, zprvu odmítají, ale pak dávají všechno, co si přejeme!

Naší bandě prostě nejde odolat.

Hudba dua TANDEM, byla skvělá a moc se nám líbila!

Myslím, že i oni byli mile překvapení, jak se nám jejich produkce líbí a jak si zábavu dovedeme užít....

Celý sraz, včetně vyjížďky, byl na objednávku Pejraka, dokumentován na kamery a na památku jsme si objednali profi sestříhaný videozáznam.

(Děkujeme filmařům za trpělivost a omlouváme se za vzniklé potíže s poškozením kamery....)

Je neděle a je tu čas odjezdu. Po snídani se začínáme vracet do svých domovů a moc se těšíme na další společná setkání.

Chtěl bych za všechny moc poděkovat Pejrakovi a jeho zlaté polovičce Zlatce, za jejich desátý, opět perfektně připravený sraz.

Budeme moc rádi, když se budeme moci zúčastnit i toho jedenáctého.

                                                                        Luděk.