Sraz Fazer clubu na Jižní Moravě.

Pořadatelé Laďa s Janou (alias Róza s Machoskou) pro nás zajistili zbrusu nový penzion Výr ve stejnojmenném autokempu. Termín 6.- 8.září, byl celkem riskantní, co se týče počasí. Ale to nakonec vyšlo lépe, než kdokoli z nás čekal!!!

Již v pátek bylo nádherně slunečno a víkend měl být podle předpovědi bez mráčku. Tak jsem to risknul a vyrazil bez nepromoku. Cesta z Prahy, kde pracuji, byla celkem volná a tak to odsejpalo. V Úvalech jsem ještě vyzvedl u benzínky kamaráda Honzu a společně jsme vyrazili směr Kolín, Čáslav, Jihlava, Moravské Budějovice a Znojmo. Vzdálenost 212km jsme dali za 2,5hod i s tankováním.

V kempu již byla většina přihlášených lidí na místě a zábava v plném proudu. Grilované masíčko už vonělo a tak rychle zaparkovat, „ven z kůže“ a  hurá k ostatním.

Ráno je nádherné. Sluneční paprsky nás vytáhnou z postele už po sedmé hodině. Teprve teď vidím, jak nádherný je výhled na přehradu z našeho balkónu. 

Snídáme v kiosku u penzionu, kde nám uvaří čaj a kávu a pomalu se chystáme na společnou vyjížďku. Trasa je dlouhá 113km a má několik zastávek.

  trasa vyjížďky

Vyjíždíme a první bod na trase je obec Slup. Tam je k prohlédnutí zrekonstruovaný vodní mlýn a navíc zde právě probíhají slavnosti chleba (něco jako dožínky). Celá obec je plná lidí a není kde zastavit. Parkování je však zajištěno na louce před vesnicí.

K akci se připojil i klub autoveteránů a klub vojenské techniky, který v dobových kostýmech z první sv.války pózoval u starých zbraní.

Bylo to pěkné, všude chodili lidé v krojích, hrála muzika.

Zaujal mne stánek ovčích sýrů a vyráběných tzv.korbáčiků přímo na místě.

Ani pečení chleba není často k vidění.

Ale čas letí a my musíme dál. Tak rychle prohlédnout mlýn, koupit sýry, koláče a honem k motorkám.

Další zastávkou je v Šatov. Tam je malovaný sklep a bunkr ČS opevnění.

Ačkoliv jde o vinařskou oblast, nemá sklep s vínem nic společného. Jde o bývalý pískový lom, kde se těžil jemný písek pro štukatérské využití.

Malované plastiky a obrazy maloval Maxmilián Appeltauer (v r.1934 -1968).

Bunkr v Šatově patřil k bývalému Československému opevnění před druhou světovou válkou. Několik nadšenců ho vrátilo do původního stavu vč. vnitřního vybavení.

Blíží se poledne a my míříme do Havraníků, kde v restauraci Tři Koruny máme oběd. Tak ještě udělat společnou fotku a do sedel.

Restaurace je s velkou předzahrádkou, kam se všichni vejdeme. Majitel je prý rakušák a tomu odpovídají i ceny. Kachna se zelím bezmála za dvě kila, ale snad to bude stát za to.

K mému překvapení jsem si k jídlu ani nepřivoněl….. S tím, že na srazech jím téměř vždy poslední, jsem se už smířil, ale že k jídlu nedostanu nic (a se mnou i celý stůl) mi fakt dopálilo.

Prostě na nás zapomněli….

Ostatní jsou však po obědě a tak pokračujeme do dalšího místa na naší trase. Tím je motocyklové muzeum v Lesné. O tomto muzeu byl článek i na motorářích ZDE.

Při naší návštěvě, zde však bylo exponátů mnohem méně. Řekl bych, méně než polovina a na většině byla cedulka k prodeji. Že by konec? Ale vstupné bylo přesto 75,-Kč.

U muzea je i restaurace, ale ani zde jsem s žádostí o jídlo neuspěl. Byly tři hodiny pryč a hotovky už nejsou. Jedině „minutka“ tak do hodiny. No, tak jsem s Dušanem a jeho drahou polovičkou vyrazil napřed k dalšímu bodu vyjížďky. Tím bylo krokoterarium v Jevíšovicích.

U této krokodýlí farmy je sýpka předělaná na restauraci. Tak jdeme zkusit štěstí. K našemu překvapení není problém i přes pokročilou hodinu objednat cokoli z jídelního lístku a jídlo mám do 15min. na stole!

(Jen pro zajímavost za kuřecí směs v bramboráku + 0,5l točené limonády + káva = 135,-Kč.)

Co dodat – když se chce, tak to jde! Vřele doporučuji!

Jsem naprosto spokojený a jdu za ostatními omrknout ty krvelačné bestie. Výklad jsem sice nestihl, ale zase mám plné břicho!

Tak odjíždíme dorazit poslední etapu vyjížďky. Zbývající část však přinesla neplánovanou zastávku kvůli závadě Dušanova Fazera. Ztratil matku i zajišťovací podložku na malém řetězovém kolečku a to mu spadlo s hřídele.

ilustrační foto

Naštěstí stačil zastavit a nezničil na hřídeli závit. Matku jsme bohužel nenašli, a tak mu Kubulka nasadil pastorek s řetězem zpět a přišponoval řetěz. Pastorek zajistil na hřídeli pomocí stahovací hadicové pásky, kterou nám i s klíčkem věnoval jeden ochotný domorodec.

(Na dojetí to stačilo a domů si už motorku odvezl v neděli raději s kamarádem v dodávce.)

 I na našem fóru se tento problém řešil. Zřejmě se vyplatí občasná vizuální kontrola sundáním plastového krytu. Protože následky poškozeného závitu na hřídeli pak stojí tisíce!  

Přijeli jsme do kempu a spěcháme pěšky do vedlejší vesnice. Tento večer máme naplánovanou ochutnávku vína ve Tvořihrázi. Zdejší vinař Lintner pro nás připravil ochutnávku 15-ti druhů vína a občerstvení.

Víno měl opravdu dobré. Myslím, že každý z nás měl minimálně dva své favority z ochutnaných vzorků. Popíjeli jsme ale na lačno. K vínu jen chleba a vodu, abychom si prý nezkazili chuť na koštování různých odrůd.

Když jsme skončili se vzorky, měli jsme už takový hlad, že při usednutí ke stolu jsme se vrhli na jídlo jak kobylky!

Konečně už můžeme pít s plným břichem a každý co snese. Škoda, že tu jsme jen do zítřka a musíme být schopni odjet domů…..  Tak to po půlnoci balíme. Ještě koupit to „nej“ víno sebou domů a jdeme do kempu.

Ráno vstávám s čistou hlavou a bez známek včerejšího pití. A to jsem měl min. litr vína. To je známka, že víno bylo fakt kvalitní! Ale pro všechny případy je v kiosku připravená česnečka. Mám rád sladké snídaně a tak snídám kávu a makovou štolu. Anders mě však dostal. Posnídal dvě sibirky a zajedl to česnečkou…… i když proti gustu…

Je čas balit. S Honzou se rozloučíme alespoň s těmi, co už vstali a odjíždíme domů.

Bylo to moc fajn a jediné, co je mi líto, je to, že letos už žádný sraz nebude.

Jano  a Laďo, díky moc za uspořádání tohoto srazu. Bylo to zase vydařené setkání s bezva lidmi a v krásné lokalitě.

Těším se na to, co pro nás na Moravě připravíte příští rok. Určitě moc rád přijedu!