Sraz Fazer clubu Hlavatice 2014

Jde o starší kemp s komunistickou budovou a dřevěnými chatkami na stráni v malebné krajině s pěkným výhledem. I když má zařízení rekreačního střediska již svá nejlepší léta za sebou, je zde čisto a pobyt zde je příjemný.

O kemp a hosty se skvěle starají manželé Byzoňovi. Obsluze a výborné kuchyni není co vytknout.

I když se jim tam nakvartýrovalo 40 motorkářů, stíhali bez problémů.

Již legendární Kožlany mají tedy rovnocenného nástupce.

První den srazu, pátek 30.5. jsme se sešli v plném počtu přihlášených lidí. Opět dorazila i delegace ze Slovenska, čehož si fakt ceníme!

Zase se naskytl nádherný pohled na ty naše miláčky. Tolik strojů pohromadě zaujme i ty, co motorkám zrovna neholdují…..

Večer, nás Pejrak seznámil s programem na sobotu. Pak jsme pěkně poseděli u pivka, a protože jsme se strašně dlouho neviděli, debatili jsme až pozdě do noci.

Druhý den ráno, vidím sedět venku pár ranních ptáčat na lavičce.

Koukám, jak Kylda chytá první sluneční paprsky, aby se alespoň trochu ohřál. „Ty vado, to byla v noci kosa jako prase!“ povídá. Spal v chatce a v noci bylo 5°C .

Maty říkal: „tak už vím, co znamená termín nevytápěná chatka!“

Po dobré snídani se připravujeme na společnou vyjížďku. Sraz je u pumpy, aby i největší lajdáci měli dost benzínu a nezdržovali po cestě.

Kolona 31 strojů se dává do pohybu a vyrážíme.

(Oprava: 30 strojů – Radka má KO baterku, tak ji bere Ladis na svůj stroj.)

První zastávka je v Pavlíkově , kde je muzeum historických motocyklů.

Při vstupu a pohledu na exponáty umístěné v přízemí, si říkáme: „to bude asi pěkné vetešnictví… Staré pračky, zemědělské stroje, mlýnky apod.

Expozice starých hraček už byla lepší, ale co naplat, stále to nebylo nic úžasného. Motocykly pořád nikde.

Pak nás majitel muzea vede po schodech do prvního patra. Na posledním schodu nám padá brada…

Patro je plné motocyklů! Již první pohled na množství strojů člověku vyrazí dech.

Jsou zde k vidění opravdu unikátní kousky. Hned u schodiště je dieselová motorka Royal Enfield.

Unikátní je Čezeta vyrobená pro papežskou gardu do Vatikánu. Těch bylo vyrobeno jen 17ks a je nachromovaná zlatým chromem. Podobných skvostů je tam celá řada a poutavý výklad umocňuje zážitek z návštěvy tohoto muzea.

Přesouváme se do obce Lány. Tam je naplánovaná zastávka na oběd.

Parkujeme, kde se dá, jelikož s tak početnou bandou motorkářů žádný architekt nepočítal. Místa v hospodě však máme rezervovaná a tak si bez problémů všichni sednem.

Trochu mě mrzelo, že jsem byl až u posledního stolu, a tak když na mně došla řada, nebyla česnečka, na kterou jsem se těšil. Co naplat, objednávám si kachnu.

Náladu mi spravilo, že jsem ji měl na stole dříve, než ostatní!

Po obědě byla možnost navštívit zdejší muzeum sportovních aut.

Kdo chtěl, mohl zajít do zámeckého parku se skleníkem u prezidentského zámku v Lánech, nebo navštívit muzeum T.G.Masaryka.

Pak již vyrážíme na poslední část dnešní vyjížďky. Pejrak nás vede krásnou křivoklátskou krajinou s nádhernými panoramaty. Kdo zná křivoklátské lesy a řeku Berounku, ví o čem mluvím.

Jsme zpět na základně a nás čeká večeře, po které přijedou naši oblíbení muzikanti Honza a Pavel.

Ještě zbývá pořešit, co s mrtvou baterkou v Radčiném Hornetu. Opravářská skupina Salfa, Anders, Kubulka, po krátkém testování potvrzuje definitivní diagnózu, že je to fakt baterkou.

Salfa zamluvil značkovou baterku Yuasa v pražské pobočce Bikes Crownu, kde jsou naštěstí i o víkendu a tak si s Kubulkou, Matym a Lombim udělali ještě jednu vyjížďku.

Dovezli novou baterku, kterou Anders po nalití ještě nabil na 100% a Radka si odechla, že nemusí tlačit motorku až do Zábřehu na Moravě.

Tak ještě pomodlit a startuj....!!!

Je fajn, když se dokážeme spolu nejen společně bavit, ale můžeme se i spolehnout na to, že nám ostatní v případě nouze pomohou. Tímto všem co pomáhali děkuji.

Před námi je však druhý společný večer, muzika a tanec.

Bylo opět pěkně veselo a zábava se moc povedla. Nesměla chybět ani naše oblíbená „šenkýřka“, na kterou vytáhl Pejrak na parket paní domácí podávacím okénkem ….

Blížilo se ráno a tak jsme se rozešli do svých pokojů a někteří do svých „nevytápěných chatek“, ovšem značně „vytopení“ zevnitř.

Neděle znamená konec zábavy a návrat domů. Loučíme se s ostatními a těšíme se na další společné setkání. Děkuji za všechny Pejrakovi a Zlatce za uspořádání bezva srazu i klukům Salfovi, Kubulkovi a Matymu za zajištění hladkého průběhu vyjížďky. Poděkování patří i maželům Byzoňovým za servis.

Na další klubové setkání do Hlavatic určitě zas rádi přijedeme.

                                                                                       Luděk.