Na sraz jsem odjížděl v pátek odpoledne po práci společně s kamarádem Honzou. Byli jsme tak natěšení, že jsme to vzali s jedním tankováním na jeden zátah.
Na Morávku jsme dorazili po sedmé hodině a po ubytování jsme šli za ostatními do nedaleké Hospůdky na pivko. Jak rádi ty lidičky zase vidíme……! Chvíli jsme poseděli a pak jsme se všichni přesunuli do chaty Iva a tam strávili příjemný společný večer.
Vemte si koleno. Já už mám dost! :-))
Ráno zjišťujeme, že prší. Ještě je sice čas do výjezdu na vyjížďku, ale předpověď počasí pro tuto lokalitu mnoho nadějí nedává. Tak se nasnídáme a uvidíme. Ke snídani zbylo ještě hodně dobrot od večera. Vosa , Anička a Ládis se o nás starají jak o vlastní!!!
S malými přestávkami stále drobně prší a tak už dál nečekáme a zvedáme se. Jedeme na vyjížďku a cílem je městečko Lipová Lázně, nad kterým je krasová jeskyně Na pomezí.
Za asistence našich stálých „policistů ve žlutých vestách“ Salfy a Kubulky bezpečně dorážíme na parkoviště u jeskyně.
Anders je prostě ďábel! :-))
Prohlídka krasové jeskyně je atrakcí hlavně pro dámskou polovičku našeho clubu. Nevím proč, ale téměř každý krápník jim něco připomínal. Hlavně ty malé ……! Dokonce je tam možné si na krápník ve tvaru lidského srdce sáhnout, něco si přát a prý se to splní. Nesmí se to však vyslovit nahlas! Což Vosa nedodržela a tak holt asi bohatý ženich z Prahy nebude!
Krápníky jim něco připomínaly. Hlavně ty malé.....! Srdce přání.
Po prohlídce nasedáme a máme namířeno do městečka na oběd. Je zde však příliš plno a nakrmit tak velkou bandu mokrých motorkářů nebylo kde. I když někdo řekl na celý sál: „končíme máte 5 minut a ven“. Přál bych vám vidět tu úlevu hostů, když viděli, že je to fór! Čekat se nám nechtělo a tak se přesouváme o pár kilometrů dál přes Ramzovou do Ostružné. Tam je také dobrá hospůdka, kde dobře vaří a navíc má ještě velký bowlingový sál, kam se všichni vejdeme.
Únava po včerejším flámu. :-) Stále prší.
Obětavý šéfkuchař Kubulka
Večerní romantika.
Byl to opět moc bezva večer! Stále si bylo co povídat a smích byl slyšet ještě po druhé hodině ráno.
Nedělní ráno už moc veselo nebylo. Sice vylezlo sluníčko, ale po snídani nás čekalo loučení a každý z nás se vydal na cestu domů. Proč to zase uteklo tak rychle?
Dík Vose, za uspořádání tohoto srazu i všem co zajišťovali jídlo a pečovali o nás. Bylo to moc fajn zase Vás všechny vidět. Moc se těším na další setkání! Luděk.