Jako termín odjezdu jsme zvolili poslední prázdninový víkend před posledním letošním clubovým srazem na Malé Morávce, protože ten jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít!. K víkendu jsme přidali ještě pár dní dovolené a zaplatili penzion na čtyři noci. Pro výběr penzionu jsem vybral česky komunikující server Limba.com
Výhodou mimo češtiny je i platba větší části pobytu zde v Kč + menší doplatek v EUR na místě. Tento server jsem využil již po několikáté (v různých zemích) a vždy vše klaplo na jedničku!
Jako základnu jsem zvolil penzion Amalia v Aigenu nedaleko městečka Strobl u jezera Wolfgangsee, což je od nás z Brandýsa n/L 390km. Cena ubytování 25,-EUR os./noc se snídaní.
S blížícím se odjezdem se však rapidně začalo zhoršovat počasí. A to nejen u nás, ale i v Rakousku. Navzdory předpovědi jsme v pátek ráno po 8. hodině vyrazili. Počasí nic moc a prognóza na další dny, ještě horší!!! Ale nejsme přeci baby, abychom zůstali doma! Vzali jsme to na Dobříš, Milín, Čimelice, Strakonice, Vimperk a hraniční přechod Strážný.
Až na Šumavu to šlo, ale tam už jsme museli natáhnout nepromoky! Další cesta přes cíp Německa i celý úsek Rakouskem byla jedna velká koupel! Jen se před každým míjením s kamionem namydlit! Nálada nic moc a naše občasné nadávky do intercomu se ani nedají publikovat! Ještě, že na německých a rakouských silnicích je to jen čistá voda a ne to, čím nás ohodí auta u nás. Díky navigaci jsme bez velkého bloudění bezpečně dojeli až k našemu penzionu. V pořádném lijáku, navlečení v nepromocích, helmy na hlavách, jsme popadli naši bagáž a hurá dovnitř. Musel být na nás pohled jak na kosmonauty při vystupování z Apolla na měsíci. Ty ale asi nadělali méně mokra a bordelu....?
Večer jsme si s deštníky došli do vesnice na večeři a pár piv. Únava po cestě, teplo a plný žaludek způsobily to, že jsme šli spát pár minut po slepicích.
Den první: najeto 390km.
Trasa: Praha – Strakonice – Strážný - Passau – Scharding – Ried Im Innkreis – Frankenmarkt – Mondseee – Sankt Gilgen – Strobl
Prošli jsme si městečko a okolí jezera. V restauraci s výhledem na jezero jsme si dali bezva steak a pivko. Poté jsme podle řeky plné pstruhů vyrazili oklikou zpět do penzionu. Za sobotu jsme ušli celkem asi 10km pěšky a navštívili dvakrát restaurační zařízení.
Naše motorky stály smutně zaparkované pod balkony a měly sanitární den. Alespoň jsme je pěkně umyli a namazali.
Večer ustává déšt a na posledních pár okamžiků před západem se ukazuje slunce i v Aigenu. Tak snad to zítra bude lepší?
Den druhý: najeto 0km.
Neděle ráno - opět prší!!! Courání po městě už mám dost, proto tady přece nejsem! Tak odmítám Honzův návrh vyrazit na další procházku, nebo na tÚru po okolních kopcích. Po snídani se navlíknem do nepromoků a vyrážíme na vyjížďku. Ty jsem si naplánoval a uložil do navigace ještě v Čechách. Jedeme na okruh dlouhý 280km okolo národního parku Berchtesgaden.
Na silnici nepotkáváme žádné motorky. Jsme jediní blázni, co se jedou projet v počasí, že by motorkáře nevyhnal! Jaké je však naše překvapení, když po přejetí prvních kopců ustává déšt! Vypadá to velmi nadějně! „To není možné, tady snad neprší?“ povídá do intercomu Honza. Po pár kilometrech sundaváme nepromoky a užíváme si kvalitní silničky vedoucí alpskými průsmyky a údolími. Sluníčko už sice moc nehřeje, ale hlavně, že svítí!
Jsme „doma“, ale i přes dnešní porci najetých kilometrů nejsem nasycen. Těch zatáček a silnic se prostě nedá nabažit! Obracíme motorku a jedem ještě na vyhlídkovou jízdu okolo jezera Wolfgangsee do městečka ST.Wolfgang.Tam uděláme pár snímků u přístaviště parníků a pak se ještě svezeme po silnici vedoucí na Postalm, kde u kasy pro placení mýta obracíme a vracíme se do penzionu.
Po celou vyjížďku bylo krásně a z dnešních celkových 322km jsme jeli v dešti snad jen kolem šedesáti. Ještě, že jsme jeli!!! Večer jdeme na večeři a při návratu do penzionu ale začíná opět pršet.
Den třetí najeto 322km.
Trasa: Strobl – Bad Ischl – Bad Mitterndorf – Unterburg – Lengdorf – Tunzerdorfer – Lindenthal – Voglau – Golling – Georgenberg – Adnet – Krispl – Ebenau – Elsenwang – Fuschl Am See – Sankt Gilgen - Strobl
V pondělním ránu se při pohledu z okna naskytne stejný obraz jako včera: „chčije a chčije“! Už mi to ani nevadí, jelikož jsem stejně předem rozhodnut vyjet. Honza navrhuje, zda ještě raději nepočkáme, ale po včerejší zkušenosti, říkám: „jedem, za kopcem to zase může vypadat jinak.“ Nasedáme opět navlečení v nepromocích a míříme na okružní trasu okolo ledovce Dachstein.
Taky že jo, za prvním kopcem ustává déšť a dál už pokračujeme pěkně za sucha. Po celou cestu si užíváme parádních silnic, ale nejhezčí jsou zelené úseky (viz mapka). Tam to fakt nemá chybu!
Při návratu na základnu do Aigenu vidíme, jak nad posledním kopcem visí černý mrak. Když dojedeme blíž, víme proč! „U nás“ v Aigenu opět prší! Na posledních 30km beru i já nepromok (Honza si ho prozíravě kvůli chladu nechal) a poslední část vyjížďky jedeme zase v dešti.
Zastavíme ještě ve SPARu koupit si něco k jídlu a parkujeme mokré miláčky na naše místa pod balkony. Večer jdeme ještě do vesnice na víno a pak spát.
Den čtvrtý: najeto 249km.
Trasa: Strobl – Bad Ischl – Bad Mitterndorf – Unterburg – Lengdorf – Tunzerdorfer – Ramsau – Eben – Sankt Martin – Hefenscher – Lindenthal – Voglau – Golling – Georgenberg – Adnet – Krispl – Ebenau – Elsenwang – Fuschl Am See – Sankt Gilgen - Strobl
Je úterý ráno, a jak jinak – v Aigenu prší! Po snídani zabalíme a po rozloučení s paní domácí vyrážíme k domovu.
Zpáteční cesta proběhla sice téměř celá v dešti, ale hladce. Jen na průjezdu Německem nepršelo a tak jsme trošku poškádlili rychlostní limity a já v náklonu řval Honzovi do sluchátek “no, není to nádheraáá“. Při překlopení motorky na druhé koleno slyším: „jeéééé!“
Za Passau už ale zase pršelo a tak jsme zvolnili. Byl tu přechod Strážný a my zase doma v Čechách. Cesta do Prahy proběhla v pohodě a taky celá v dešti.
Den pátý: najeto 394km.
Trasa: Strobl – Sankt Gilgen - Mondseee – Frankenmarkt - Ried Im Innkreis – Scharding – Passau – Strážný – Vimperk – Strakonice – Dobříš - Praha
Celkem jsme za těch 5 dní (resp. za 4 dny) najeli 1400km a z toho asi 640km v dešti. Což v dané situaci považuji za úspěch. Moc se mi to líbilo, jenom vím, že už nikdy nebudu bydlet u jezera! :-))