Kožlany 2013 jsou za námi.

Je pátek odpoledne a já konečně zavřu za sebou vrata v práci a nasedám na svého oře. Nejedu sám. Čeká na mě ještě Honza s Rendou a tak bude cesta příjemnější.

Praha je tradičně v pátek pěkně zacpaná, ale většina plechovkářů už pochopila, že nemá cenu jednostopým vozidlům ztrpčovat život a ochotně nás mezi sebe pouští. Tak celkem pohodově projedeme „parkovištěm“ na pražské jižní spojce i výpadovkou na Barrandov.

Kousek po dálnici na Beroun a pak už jen jízda křivoklátskými lesy až do Rakovníka. Z Rakovníka až do Kožlan je téměř na celém úseku nová silnice a tak si to všichni tři pěkně užíváme.

Konečně jsme u kožlanského mlýna a sjíždíme dolů na parkoviště. Tam už je skoro plno a zábava v plném proudu. Bože, jak jsme se na to dlouho těšili a konečně je to tady!

Rychle ubytovat a hurá k baru pro jedno orosené!

Páteční odpoledne jsme  tradičně strávili debatěním u strojů. Opět přibylo pár nových kousků. Pomalu to už nebude sraz Fazerů a přátel této značky, ale sraz přátel této značky a Fazerů. Vím, že to občas někdo těžce nese, ale měnit kvůli motorce i své kamarády je přece blbost, ne?

Večer nás Pejrak seznámil se zítřejší vyjížďkou a programem.

Pak už jsme společně klábosili u pivka a společný večer ukončili před spaním motlitbou za pěkné počasí na zítra.

Vstáváme do deštivého rána…… „Proboha, co tam ten nahoře dělá?“

Tak to teda moc nevychází a při snídani se chodíme stále dívat na oblohu, ale na zlepšení to nevypadá. Až když to Pejrak tam nahoře zaurgoval, konečně přestává a my můžeme vyjet!

Trasa je dlouhá cca 170km a první zastávkou je město Rožmitál pod Třemšínem a jeho Podbrdské muzeum.

Silnice již začíná osychat a místy už není po dešti ani památky. Jede nás 35 motorek a tak jedeme pomalu, abychom se neroztrhali. Doprovod a průjezd kritických míst zajišťovali opět naši ostřílení bodyguardi Salfa, Maty a Kubulka.

Jsme v Rožmitále a jdeme do muzea na prohlídku.

Hned na začátku je expozice z Nepálu. Je dovoleno si exponáty osahat i vyzkoušet. Jen slečna průvodkyně byla tabu. Škoda….

Po prohlídce jdeme do sklepení na prohlídku o historii města, ale poslední část byla fakt pecka. Dvě haly plné Aerovek! Snad všechny typy, co se kdy vyráběly. Opravdu nádherné kousky a tolik najednou jsem jich ještě neviděl.

Pak jsme se přesunuli na náměstí do hospody na oběd. Musím konstatovat, že tak hbitou a ochotnou obsluhu jsme v našem počtu lidí ještě nezažili. Nejen, že jsem já nejedl poslední (což bývá už pravidlem, ať jíme, kde jíme), že jídlo bylo dobré, ale že jsme všichni měli objednáno, doneseno, snědeno (vč. kávy) a zaplaceno do hodiny! A to nás přišlo asi čtyřicet! Fakt smekám!

Nasedáme a pokračujeme k dalšímu bodu na trase, do Spáleného Poříčí na výstavu kreslených obrázků a kresleného humoru.

Tento úsek vyjížďkové trasy je teda fakt úžasný. Parádní přehledné zatáčky s kvalitním povrchem, jen lituji, že jedem tak pomalu. Pane, tady by se to jezdilo…..

Jsme u Špejcharu ve dvoře, kde je expozice kreslených vtipů od Neprakty.

Rendovi se ale viditelně nechce sesednout a povídá: „hele, neoželíme ty obrázky a dáme si tu cestu ještě jednou?“ Mám stejné myšlenky a tak zase nasedám a jedem! Mezitím co probíhá prohlídka, si dáme ještě jednou Poříčí - Rožmitál a zpět (jen ten oběd jsme už vynechali ). Všichni mají po prohlídce a tak pokračujeme zpět na základnu do Kožlan.

Po zaparkování strojů do formace podle hesla: kdo nestojí s náma, stojí proti nám! (Šikmé , nebo obrácené parkování Pejrak neodpouští!), jsme se začali věnovat oblíbenému klábosení a popíjení. Po dobré večeři přijeli muzikanti a začala teprve ta opravdová zábava. Na hraní ze syntezátoru jsme zvyklí, ale ten saxík nás vždy dostane!

Zábava se rozjela a po profláknutí, že  Dettektorr má narozeniny, to po přípitcích a jeho živého vystoupení vygradovalo ve dvě ráno až na tanec, do půl těla….

Bohužel ti, co mámy zahnali brzo spát o vrchol večera přišli. Mohli už jen litovat při vyprávění ráno u snídaně. (viď Radku)

(Pozn. Když jsem to pak doma vyprávěl, bylo mi řečeno: „bejt tam s tebou, tak jdeš spát hned po večerníčku!“)

Málo platné, všeho je jednou konec i setkání s bezva lidmi končí. Někteří odjíždí již za rozbřesku a jiní míří ke svým domovům dopoledne.

Někdo holt až v poledne po vystřízlivění, (jako třeba já).

Velký dík patří Pejrakovi za další skvělý zážitek. Pepo a Zlatko, bylo to moc fajn!

Moc rád se opět Vašeho srazu zúčastním!    

Luděk.