Expedice Sardinia 2012 / II.část

Sardinie má poměrně hustou síť silnic všech kategorií. Až na malé výjimky jsou i silnice tzv.2. a 3.třídy s velmi slušným povrchem. Silnice  4.třídy (na mapě zakreslené jako cesty) opatrně sjízdné i na silniční motorce. Kvalitní asfalt a vysoké teploty udrží motorku v neskutečných náklonech. Milovníci zatáček si určitě přijdou na své. Nejsou jich tu desítky, ani stovky, ale doslova tisíce!!! Prach v zatáčce jsem viděl snad jednou. Naopak vás může, mimo domácích zvířat, zaskočit v zatáčce voda tekoucí přes silnici, listí, nebo zvířecí bobky.

                                       Takovou autodráhu jsem měl, když jsem byl malej....

                                                             Tady někdo zkoušel drifty......

                                             Taky dobrej! Ale žere i když nejezdí!

                     Horské silničky 4.tř. nejsou na broušení sliderů, ale i tak mají co nabídnout...

                                   Turisté u hotelových bazénů vůbec netuší, jak Sardinie vypadá...

Doporučuji mít sebou podrobnou mapu, nebo navigaci. Nám se osvědčila podrobná topomapa Itálie (vč,Sardinie¨) od Garminu. Také je dobré před vyjížďkou do hor mít sebou vodu na pití a plnou nádrž. Na pumpy se sámoškou a záchodem, rozmístěné po 5 kilometrech, co máme u nás, rovnou zapomeňte! V 90% jsou benzínky bez obsluhy na automat za hotové (papírové 5,- a  20,-EUR). Koupit se tam mimo paliva nic nedá a moc jich tu není. V horách nejsou téměř žádné.

Cena benzínu při našem pobytu zde byla 1,75 až 1,85 EUR!!!

                                                  I takové silnice má Sardinie....

                                                       Neznám lepší silnice......

Ačkoliv se na první pohled zdá ostrov malý (dl.cca 300km na délku) je tu tolik silnic a tolik zatáček, které jej prodlužují, že se za týden nedá projet ani čtvrtina! To co doma ujedete za hodinu, tady jedete dvě. 

Krajina je tak rozmanitá, že se vám doslova mění před očima. Mořské pobřeží, serpentiny do kopce, hory, náhorní plošiny, dlouhé rovinky, serpentiny dolů, údolí a opět serpentiny nahoru do hor. A to vše třeba jen na 40-ti kilometrové trase.

Celý ostrov je doslova posetý obrannými kruhovými věžemi zvané Nuraghi. Je jich na Sardinii údajně 8000. Některé jsou polorozbořené a některé zachovalé. Jsou jak na skalách u pobřeží, tak ve vnitrozemí. Jsou všech velikostí a tvarů.

                                              Přehrady na pitnou vodu ve vnitrozemí.

        Jeden z malovaných domů na Sardinii.                        Korkový dub po ořezání korku.

                                                        Pod sloní skálou (Elefant rock)

                                                 Zbytky antického města Tharros staré 2000 let.

                                                             Tahle nádhera roste na pláži.

                                                            Rychle svlíknout a hurá do vody!

                                                  Blanko, říkal jsem ti nechoď do prostředka!!! :-))

        Takové kombinézy mají domorodci! :-))                     Zdejší hrubý asfalt žere gumy i boty! :-))

Náš pobyt se pomalu chýlí ke konci. Na rozloučenou nám večer paní domácí připraví typické sardinské menu o několika chodech. Naposledy si večer posedíme u dobrého místního vína a ráno budeme balit. Všichni, až na Honzu, kterému se jeho noha zhoršila a nepomohlo ani vytahování vody z kolene. Navíc si stále stěžuje na bolesti v rameni. Proto si přes pojišťovnu, u které se připojistil, objednal odvoz do České republiky. Přijede pro něho sanita WV transporter se dvěma řidiči a jízdou nonstop po dálnicích bude doma dokonce o den dřív, než my. Svou Aprili tu nechává a někdy se pro ni vrátí. Naši nabídku o dopravení motorky alespoň trajektem na pevninu, odmítl.

         Poslední společná večeře na ostrově.                                    Dopoledne u bazénu.

Ráno zabalíme, a jelikož nám trajekt vyplouvá až večer, nikam nespěcháme a užíváme si slunění a bazénu.

            Tak a je tu opět neoblíbené balení. Uteklo to docela rychle a nikomu se domů nechce.

Vyrážíme až ve čtyři odpoledne. I tuto cestu si chceme užít, tak naplánujeme cestu přes hory, mimo hlavní silnice a dálnice. Akorát Anders s Evou volí přesun po rychlostních silnicích, protože jeho zadní  guma po stranách už nemá vzorek! Podcenil přezutí před dovolenou a jeho pneu je totální bačkora. Rozloučíme se s Honzou i paní domácí a jedem....

V 8 večer se nalodíme na trajekt a opět celou noc strávíme na pohovkách v baru.

                                                             Společné foto s lodičkou.

Ráno jsme v půl osmé v Itálii. Opouštíme přístav Livorno a míříme do Scaldafera na další nocleh zpáteční trasy.

Cena trajektu byla: za zpáteční lístek 1moto/2os. 258,- EUR  a za 1moto/1os. 182,- EUR

Anders s Evou opět volně po rovných silnicích a já s Blankou, Salfa i Kubulka to bereme zatáčkama přes hory. Je to paráda, ale Sardinie je Sardinie! Navíc ohýbat naloženého mastodonta s třemi kufry a spolujezdcem dá víc práce. Přesto si k nelibosti batůžku občas škrtnu stupačkou. Uděláme si zastávky na oběd a tankování.

                       Přestávka na oběd.                          Následky nedávného zemětřesení jsou stále patrné.

Do Scaldafera přijíždíme jako druzí. Najeli jsme 351km. Anders už bydlí a na náš popud řeší, kde přezout. Má kliku, ve vedleší vesnici je servis a pneu mu přezují, ale musí si počkat do zítřka, až mu ji přivezou.

Dáme společnou večeři v hotelové restauraci a jdeme spát. Spánkový deficit z trajektu a únava po cestě v úmorném vedru nás zmáhá.

Ráno se opět rozdělíme. Čeká nás přejezd Dolomit a alpské průsmyky. Anders bude mít gumu až před polednem, tak říká ať jedeme sami, že vynechá zatáčkovité úseky a dožene nás po rovných hlavních silnicích.

Souhlasíme a jedeme vstříc nejhezčímu úseku na zpáteční cestě domů.

Malej, malej.... těžko se mu tak vysoko dýchá!                           Paso Giau 2236m.n.m.

Odpoledne jsme se v pořádku všichni sešli v penzinu v Salzburgu. Najeli jsme dnes 423km.

Došli jsme si na společnou večeři a grepové pivo Radler. Je to poslení společné posezení a ráno se už společně svezeme jen na hranice a pak se budeme postupně rozjíždět do svých domovů. Mě čeká 362km.

Večer dostávám SMS od Honzy, že už je doma a po pořádné revizi svých zranění v nemocnici Na Bulovce, má mimo pohmožděného kotníku a kolena ještě naštípnutou lopatku a tak 4-6 týdnů na motorku nesedne.

Dovolená definitivně končí a až na Honzův pád to bylo moc fajn.Strávit dovolenou podle svých představ a s dobrou partou je paráda. Opět se potvrdilo, že je lepší jet v partě, než jet úplně sám.

Za dva týdny jsem najel bez problémů 4000km a žádný denní přejezd nepřesáhl 450km.

Díky všem zúčastněným za bezva společnost!