Dovolená Kréta 2014 (II.část)

Vzhledem k velikosti ostrova, je nemožné procestovat ho během 12 dnů celý. To jsme zjistili již při první dovolené, proto jsme po projetí západní části chtěli letos prozkoumat i tu východní. Destinaci jsme si tedy zvolili tam.

Přistáli jsme v hlavním městě ostrova Iraklionu (Heraklionu). Po dvaceti minutách jízdy klimatizovaným autobusem jsme byli v hotelu.  Bydleli jsme v patrových bungalovech v klidné lokalitě asi 200m od moře. Žádné diskotéky, ani provoz, prostě klidné místečko na přespání po celodenním putování. Pro někoho možná nuda, pro nás ideál!

Ještě téhož dne jsme navštívili půjčovnu motorek 50m od hotelu. Po okouknutí nabízených strojů jsme si oba vybrali. Salfa si vybral zánovní enduro pro žirafy - Yamaha XT660 a já kvůli mým 176cm postarší BMW 650GS. Z toho alespoň dosáhnu pohodlně oběma nohama na zem, což se obzvláště v terénu fakt vyplatí! Cena byla původně téměř 60,-EUR na den a po domluvě, že chceme motorky na celý náš pobyt, nikoli na jeden den, nakonec majitel slevil na 32,-EUR. To už bylo pro nás přijatelné.

Tak fajn, ráno v letadle, v poledne v hotelu u moře a večer už na motorce. Všechno klape jako na drátkách.

Hned další ráno vyrážíme na cesty po ostrově.

Prakticky denně mám připravenu jinou trasu, na které pamatujeme na „nutné“ několikahodinové válení u moře.  Cestujeme po silnicích i mimo ně. Naše motorky zvládají i přesuny mimo asfalt, a jelikož nejsou naše, pneu neplatíme, myčku také ne, ani nás to tak nebolí….. :-)

Jenom je nutné udržovat větší rozestupy kvůli odlétávajícímu kamení a zvířenému prachu. Je prostě lepší jet první! :-)

Jízda byla na obou strojích zatím bezproblémová, jen bylo třeba zapomenout na to, s čím doma oba jezdíme. Oba půjčené stroje jsou naprosto jiná liga, vyžadující jiný styl jízdy i zacházení. Ale stačilo pár desítek kilometrů a už jsme oba věděli, co půjčené motorky potřebují, v čem jsou dobré a co naopak nemá smysl hledat, ani zkoušet.

První trable přišly v podobě Salfova defektu zadního kola. Kolo naštěstí ztrácelo vzduch pomalu a po dofouknutí u pumpy na zpáteční cestě to vydrželo až na základnu. Příjemný byl přístup majitele půjčovny, který i přes upozornění ve smlouvě, že defekty a likvidace pneu hradí zákazník, motorku večer od Salfy převzal a ráno mu ji předal zdarma opravenou!

Cestování na motorce je skvělé doma, natož v lokalitě jako je ostrov Kréta. Přináší to naprostou svobodu a člověk má možnost navštívit i místa turisty nepoznaná.

Není neobvyklé přijet na zastrčenou pláž, cestu v horách, nebo vesničku, kde o turistu nezavadíte.

I když je v každém letovisku půjčovna, turisté si většinou půjčují menší klimatizovaná auta. S těma se však nepustí do míst, kam se dá jet na cestovním enduru. Nebo si půjčí čtyřkolky a skútry se kterými jezdí jen po nejbližším okolí a v horách, či ve vnitrozemí je nepotkáte.

Nedaleko Iraklionu je z bývalé námořní základny NATO určené pro výcvik potápěčů udělané mořské akvárium. Úžasná věc! V obřích akváriích se prohání 3,5m žraloci, murény a obří kanicové.

Při jednom z výletů Blanka dostává od sražené vosy žihadlo do tváře. Těsně pod brýle.

Jako jediná má totiž otevřenou přilbu, jelikož na její hlavičku měli jen otevřené helmy na skútry, nebo koupací čepice. Původní konstatování „dám na to doma led a bude to dobrý“ byl omyl. Večer jí oteklo půl tváře a ráno už nebylo vidět ani oko.

(Fotku mám zakázanou zveřejnit, ale to snad pochopíte. :-) )

„Ty vado, to pigáro dostat já, tak s mou alergií můžu vystupovat v cirkusu jako muž s obří hlavou“ povídám a cuká mi lehce koutek.

„Dělej, jedeme k doktorovi. Daj ti kalciovku a budeš dobrá“.

Sedáme na motorku a jedeme do města do Medical centra. Doktor ji vyšetřil a předepsal léky. Žádná injekce, nic, jen recept a řekl si o 50 EUR. „No, to je teda doktor, bůh ví čeho… „

Jedeme teda najít lékárnu a koupit léky, co nám napsal.

V lékárně necháváme dalších 25 EUR a dostáváme Penicilin, kortikoidovou mast, prášky na alergii a oční kapky. Tak to by asi fakt mohlo pomoc, uvidíme.

Za dva dny, po otoku tváře a zánětu oka, ani památky! Tímto se vám pane doktore za svou nedůvěru omlouváme! :-)

Tentokrát si trable se strojem vybraly mne. Už pár dní ježdění se mi zdá, že plyn jde nějak ztuha. Říkám si „no, asi to tak u BMW je, kdo ví?“. Přesto večer zastavím u půjčovny a vysvětluji „brázdimskou řečtinou“ a znakovou řečí můj problém. Chlapík pochopí a zvedá telefon. Během pěti minut přijede na skútru servisman a ukazuje, ať ho následuju. Po 100m jsme u dílny, kde plyn rozebere a promaže. Než vypiju turka bez lógru (zde americkou kávu) je hotovo.

Jsem spokojen a plyn jde mnohem lépe.

Následující den se Salfa s druhou Blankou balí na dvoudenní výlet na západ ostrova. My to již máme z minulé dovči projeto, tak jim dáváme několik tipů na zajímavá místa a volíme vlastní program.

Osiřelí vyrážíme ráno do hor. Když máme tak 30km za sebou, najednou „prd“ a lanko plynu je v pr….! Zastavuji a zhasínám motor. „Co je?“ povídá Blanka. „Jsme v pr…. “ odpovídám. „Tlačíme až domu, já vůbec netuším, kde to lanko končí.“ „No, to je skvělé…..“

Ono BMW je takové neobvyklé. Nádrž je pod sedlem a tam kde mají jiné motorky nádrž, je airbox s nádobkou motorového oleje a vůbec není vidět konec bowdenu.

Tak znovu nastartuji a ejhle, ono to má otáčky jako prase. Lanko zůstalo zaseklé na půl plynu!!! „Tak sedej a jedem domů!“ Celou cestu se modlím, ať to proboha vydrží. Představa tlačení v tom vedru je děsná! Řadím jak prvnička v autoškole a na křižovatkách vypadám jak letec, ale jedu!!!

Šťastně jsme dojeli až do půjčovny. Pán kouká, co přistálo za rogalo a jde k nám. Opět vysvětluji náš problém a neskrývám, že už jsem docela naštvaný.

Pokývá hlavou, bere telefon a za 5min mi nějaký chlapík přiváží z jiné půjčovny jiné BMW. Je naprosto stejné, dokonce opět červené.

Blanka mi šeptá: „no, akorát že jsme to staré zrovna natankovali až po hrdlo, kdyby to člověk věděl…“. K našemu překvapení nám majitel půjčovny ukazuje, ať ještě pár minut počkáme a nechává do kanystrů přečerpat náš koupený benzín a přelít ho do nového stroje.

Ukazuje OK a my po 15 minutách odjíždíme na jiném BMW i s naším benzínem. Tak to fakt zíráme! 

Večer se u večeře scházíme v plném počtu. Salfa s Blankou se vrátili z výletu. Vyprávím mu naši story s BMW. „Ani jsem si nevšiml, že máš jinou motorku“ povídá Salfa.

„To my jsme se vyváleli.“ Zděsím se a ptám se, co se jim přihodilo?

Kréta je opravdu krásná, ale poměrně zrádná. Tisíce zatáček svádí k tomu, aby si člověk užíval jízdu, co to dá, jenže do asfaltu se používá drť z místního vápence. Ten má tu vlastnost, že na exponovaných místech, zejména na křižovatkách a v ostrých zatáčkách se vlivem brždění a driftu uhladí. Takto vyblýskané části asfaltu jsou kluzké i za sucha, jak na ledě. Tohle se stalo osudné i Salfovi. Je 50 zatáček dobrých a ta 51 je taková „svině“, že si při neopatrnosti člověk lehne i ve 30km rychlosti.     

Salfovi podklouzlo přední kolo při průjezdu pravé zatáčky v náklonu a v tom zlomku vteřiny se už nic udělat nedá.

Blanka se jen praštila do ramene, jinak nic, ale Salfa si odřel na několika místech nohu, ruku a ještě se popálil o výfuk. Nejbolestivější byl pohmožděný a oteklý kotník. Daň za „motorkářkou výbavu“ jako tričko, plátěné kalhoty a sandály…..  Jenomže v ničem jiném se zde jezdit nedá, to už máme vyzkoušené a s tímto rizikem jsme do toho také šli. 

Hlavně, že to dopadlo alespoň takto…. Na motorce krom odřeného závažíčka páčky spojky nic není, tak dál nic neřešíme.

Jak jsem psal již v prvním článku, popisovat a vyjmenovávat místa, kde jsme byli, nemá smysl. Stejně ta nejkrásnější místa byla často bezejmenná.

Závěrem bych si dovolil takové malé shrnutí poznatků a nabytých zkušeností z obou dovolených strávených v sedle na tomto ostrově.

Myslím, že zde najetých 1.420km na první a 1.562km na druhé dovolené = celkem téměř 3tis. km je už slušná porce.

Jak jsem již psal, cestovat na motorce v koženém oblečení, nebo v motorkářském textilu v těchto lokalitách většinou nejde. To je tak na opruzeniny, hrozí vám zkolabování a jízdu si nijak neužijete, ta se stává spíše utrpením. Jezdit v trenkách a tričku, také není to pravé. To hrozí spáleniny ze sluníčka, od motoru a výfuku a o hmyzu jste se také dočetli. Nám se osvědčilo jezdit v botaskách (lépe se řadí), v dlouhých kalhotech a košili s dlouhým rukávem. Vemte si sebou rukavice (klidně i na kolo) ruce si nespálíte a nelepí se vám na hefty. Já měl motokrosové textilní.

Stále mějte na paměti, že to děsně klouže!!! 

Pozor na provoz, stopka ani dvojitá plná čára se nikde nedodržují. Téměř vůbec tu nepoužívají blinkry!!!

Naopak nikdo nespěchá, každý pomalejší ochotně uhne (pokud o vás ví) jak ne, je to turista.

Neviděl jsem ani jednu dopravní nehodu, nikoho troubit na ostatní, ani nadávat.

Policie nijak neprudí a krom několika stacionárních radarů na hlavních silnicích a u tunelů (kde i místní zpomalí) jsem si jich téměř nevšímal.

Ve městech neparkujte jako místní, kde se dá, ale na povolených parkovištích. Mnohde mají i speciální parkoviště vyhrazené jen pro motorky a skútry. K turistům policajti nejsou tak benevoletní (zvláště měšťáci). Dokonce Vám mohou sundat RZ a vydají ji až po zaplacení pokuty.

Jako na většině ostrovů zde není nouze o překvapení v podobě štěrku, kamenů, zvířecích výkalů na silnici. Potkat koně, ovci, kozu, nebo osla je běžné.

I krásně vypadající široká silnice se záhy může změnit na polní cestu a naopak. Kolikrát se nám stalo, že silnice s kvalitním asfaltem lemovaná bílým okrajem, za zatáčkou pokračovala štěrkovou cestou a po kilometru byl opět pěkný asfalt. 

Je prostě nutné, být furt ve střehu!

Silnice široké na tři kamiony se v obci (zvláště v horách) najednou zúží mezi domy na 2,5m a ještě tam sedí bába na židli….

Spousta cest mimo silnici je poměrně dobře sjízdná na odpovídající motorce. Jen jednou jsme vzdali sjezd k moři kvůli velkému sklonu cesty a poměrně velkých volných kamenech na ní. To už opravdu hrozilo pádem do propasti.

Benzín je zde drahý 1,7 až 1,83EUR.  Pade za litr je opravdu dost. Ještě, že BMW bralo tak málo! (cca 4l/100km)

V každém případě je dobré vyrážet s plnou nádrží. Já to jednou neudělal a k nejbližší pumpě jsem z hor dojel na výpary – věřte, není to dobrý pocit!

Proč nejsilněší motorky, které se zde dají půjčit mají "jen" 650ccm člověk pochopí, až když se tu sveze. Vyšší obsah tu nikdo nevyužije a přebytek výkonu je tu k ničemu. Na zdejších silnicích i cestách jde především o obratnost, váhu a univezálnost. Na minulé dovolené jsem měl Hondu 650 Transalp, nyní BMW 650 GS a Salfa Yamahu XT 660. I místní policie používá Suzuki 650 V-Strom. Jezdí dokonce většinou ve dvou! Policajta jako batůžek jsem ještě nikde neviděl. :-))

Všechny tyto stroje jsou pro zdejší podmínky ideální. Vyšší stavba, pohodlný posaz, dostatečný výkon a přijatelná váha. Mé BMW bylo obuto do českých pneu Mitas. :-)

Pokud máte v úmyslu podniknout jen jednu cestu na Krétu, doporučuji spíš západ. Je mnohem více hornatý, je tam atraktivnější příroda i krásnější panoramata.

Východ má také co nabídnout. Je zde i pár horských vrcholů, ale je mnohem více zemědělský a je zde více nížin a náhorních plošin. Podle pobřeží více skleníků a políček pro pěstování všeho možného. Řekl bych, že západní část je hezčí.

Tak to je vše k našemu putování.

                                                               Luděk.