Nečekané pozvání na výlet do Alp
Vše začalo loni 18 srpna v úterý jedním telefonátem. Právě jsem něco vymýšlel z gumy. A jelikož u kamaráda Milana v podniku z ní vyrábějí, tak jsem mu zavolal, zda by neměl něco potřebných vlastností.

Po zjištění možností jsme zavedli slovo na motky. No a tak mě při hovoru povídá, že jede ještě s jiným kamarádem do Rakouska do Alp a jestli se prý nechci přidat. Jelo by se prý ve čtvrtek ráno a vrátili bychom se v neděli. No samozřejmě mě tím dotazem dostal na lopatky. Už jsem o nich uvažoval, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě neměl tolik najeto, tak jsem chtěl projet Alpy až letos v roce 2010. Ale přeci jen to ve mně začalo vařit  a po uvědomění si, že máme všichni tři zhruba stejně najeto, tak jsem začal jednat. První bylo, že mě bylo umožněno si vzít volno na čtvrtek a pátek v práci pokud se vydám.

Po příjezdu z práce jsem pomalu sondoval doma, co by kdyby. Zlatka mě povídá, seber se a jeď nebo budeš chodit jako bez ducha. Tak jsem kamarádovi zahlásil účast a začal dumat co vzít, jelikož jsem nechtěl tahat víc než kufr. Chtěl jsem, aby Zlatka jela také se mnou, ale bohužel jsme neměli, kdo by nám pohlídal malou. Celou středu jsem byl už tak nějak nedočkavý. Ve čtvrtek ráno jsem byl na místě srazu dle domluvy. Po seznámení se s třetím do party Tomášem a pár organizačních slovech jsme vyrazili na cestu. Milan na Yamaze XJR 1300, Tomáš na Suzuki GSR 600 a já na Yamaze FZ6 Fazer. Jelikož trasu a vše okolo měl Milan již promyšlené, tak jsem se jen pěkně vezl na konci naší trojky. Po široké silnici z Rokycan jsme dojeli do Starého Plzence, odkud okolo hradu Radyně vedla trasa po pěkných (světe div se) cestách do Přeštic a dále přes Klatovy do Nýrska.



Společná na pumpě v Nýrsku

 


Po dotankování, kávě a společné fotce, kterou nám paní čerpadlářka ochotně udělala, jsme pokračovali dále podle Milanova itineráře. Že jsme přejeli hranice se dnes pozná hlavně tím že u silnic nejsou hlinění trpaslíci a jiná podobná havěť a samozřejmě ve většině případů povrchem silnic. Po projetí Bavorskou Rudou a městečka Zwiesel jsme u vesničky Dreieck odbočili vlevo na silnici 2134, která nám posloužila jako zkratka k silnici č. 85, po které jsme si to upalovali až do Pasova. Tady jsme si na nábřeží udělali pauzu na pití a také rozmluvu o dalším úseku, který je před námi.



                  Milan a papesní mapa                Pasovské nábřeží



Z téhle občerstvovačky jsme pokračovali po silnici č. 12 až do Simbachu. Po přejetí mostu přes řeku Inn jsme ten den byli již ve třetí zemi. Během těch pár dní jsme si přejíždění hranic ještě několikrát zopakovali. Tady v městě Braunau am Inn jsme si udělali další přestávku na jídlo a pití, spojenou s dokoupením pití na cestu a dotankováním mazlíků.



Ceník phm



Odtud jsme pokračovali do městečka „Ach“. Odtud jsme si mohli přes řeku Salzach prohlédnout nejdelší hrad v Evropě ve městě Burghausen.



Burg...   ...hausen



Je dlouhý asi 1043 metrů je celoročně otevřený a vstup je zdarma. Po pár fotkách jsme vyrazili na další část trasy, která byla před námi a opět po přejetí mostu, na již zmíněné řece, jsme byli zase v jiné zemi. Z Burghausenu jsme pokračovali po silnici č. 20 směrem na Moosbrunn. Asi po 7 km se „dvacítka“ láme vlevo. My jsme odbočili doprava na č. 2107 a hned po několika desítkách metrů jsme se dali doleva po 2357 směrem na Kirchweidach. Po téhle silnici jsme dojeli do města Trostberg. Odtud do Altermarktu an der Alz a po 2093 až k jezeru Chiemsee.



U jezera Chiemsee



Tomu se také přezdívá „Bavorské moře“, díky své rozloze, která je třetí největší v Německu. Zatočili jsme doprava a jízdou z pěknými vyhlídkami na jezero jsme dorazili do cíle prvního dne, do městečka Gstadt am Chiemsee, za kterým je vidět zvedající se Alpy. Na jezeře je několik ostrovů,  „Dámský ostrov“, „Zelný ostrov“ a z turistického hlediska nejzajímavější „Pánský ostrov“. Na něm se nachází zámek „Herrenchiemsee",



Zámek a park



který nechal postavit Ludvík II Bavorský „stvořitel“ velmi známého hradu Neuschwanstein . Zámku na ostrově se také přezdívá „Bavorské Versailles, protože Ludvík nechal své stavitele tak trochu okopírovat ty pravé francouzské. Po příjezdu a ubytování v Gästehausu Rapplhof,



Pohled z pokoje



 jsme okoukli pobřeží a přístav. Poblíž něho jsme se v letní restauraci, s krásným až kýčovitým výhledem na jezero a plachetnice na pozadí Alp, najedli výborného guláše a šli „domů“. U našeho penzionu jsme si sedli ven na terasu a při výborném „kvasnicovém“ pozorovali soumrak,



Výhledy z restaurace  U kvasnicového



postupné rozsvěcování světel na ostrově na jezeře a probírali „dnešní“ jízdu a plán na další den. Páteční ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Po vydatné snídani a zbalení jsme opět vyrazili na trasu. V takovém super počasí je to super jízda po super silnicích, na kterých jsou super zatáčky všech možných poloměrů. Páteční trasa nás vedla přes městečka Prien am Chimsee, Bernau am Chiemsee do Grassau. Tady už jsme se drželi silnice č. 305, která nás dovedla přes Reit am Winkl k jezeru Weitsee. To už bylo okolo poledne slušně obležené. Tady jsme si u výhledu na jezero udělali dnešní první pitnou pauzu. Po několika kilometrech jsme udělali ještě jednu zastávku u biathlonového sportovního areálu u města Ruhpolding, kde se v téhle disciplíně konají soutěže světového významu. Asi po třech kilometrech, kde se po 305ce stáčíme doprava, je kabinová lanovka na Rauschberg, odkud je krásný výhled na Ruhpolding a údolí v kterém je posazen, ale i na asi 20km vzdálené jezero Chiemsee. Také je to místo odkud startují paraglidisté, kterým právě lanovka dopraví vše potřebné na kopec. My pokračovali po 305ce až k místu, kde se napojuje 21čka. Odbočili jsme po téhle silnici doprava a pokračovali, jak jinak, zase k hranici. Po několika km jsme projeli tunel a byli opět za další hranicí. Po dotankování na čerpací stanici Esso, na které byla dobrá cena benzínu a je kousek za tunelem vlevo, jsme si zároveň udělali občerstvovačku.



A opět na Rakouské straně



Odtud jsme již nabrali „vítr do plachet“ a podle možností rychle nabrali kurz Lofer. Odtud jsme po 311ce pokračovali přes Saalfelden a Zell am See až do Brucku. Tady jsme uhnuli na vyhlášenou Großglocknerstraße. Po průjezdu Fusch an der Großglocknerstraße už nám zbývalo jen asi 7 km na mýtnici. Po krátké pauze a zaplacení mýta už přišel ten okamžik, kdy jsme „začali stoupat do nebes“. Pěkně se kroutící silnicí jsme s několika zastávkami na fotografování vystoupali do 2400metrů na parkoviště pod Edelweißspitze.



Pod vrcholem   Náš nejvyšší dosažený bod



Po nezbytném fotografování, jsme se rozhodli k vyjetí po úzké kostkované silničce na „Bikerspoint Edelweißspitze“ v nadmořské výšce 2571 m.


Z výjezdu



To byl náš nejvyšší bod našeho putování. A opět nezbytné focení. Bylo krásné počasí a tak jsme mohli vychutnávat a samozřejmě fotit vznešené Alpské velikány. Po nabažení se pohledů na horské štíty jsme navštívili prodejnu suvenýrů, kde jsme každý něco koupili svým blízkým doma. Poté jsme osedlali opět naše motky a jeli dál mezi horskými štíty na vyhlídku císaře France-Josefa. Zde jsme měli možnost vidět Alpský ledovec, který se podle dobových fotek o mnoho zmenšil.


Alpský ledovec-vyhlídka Franze Josefa



Po prohlídce okolí a samozřejmém pořízení fotek jsme se rozhodli k pokračování v cestě. Při našem odjezdu začalo poprchávat, ale nemoky jsme nenavlékli a udělali jsme dobře. Jeli jsme totiž proti dešti a jen několik stovek metrů. Pak opět vysvitlo sluníčko. Projetím mýtné brány před obcí Heiligenblut pro nás cesta do nebes skončila. Přes Winklern a několik menších obcí jsme dojeli do Lienzu. Tady jsme dotankovali naše stroje a pokračovali ještě nekolik km do obce Thal, kde jsme měli domluveno ubytování v Gasthaus Aue.



Pension Aue

 


Až sem byla cesta suchýma kolama. Po zagarážování motorek do stodoly a nezbytném „zkulturnění člověků“ jsme zasedli k večeři a pivku. Po večeři jsme probrali dnešní zažitky a plán na další den. Po pár pivkách jsme se odebrali do pokojů. Naštěstí takové počasí co přišlo nás nechytlo na trase a i chvilku předtím jsme seděli venku a nic nenasvědčovalo tomu, že přijde takový šupec. Opravdová průtrž a blesky z doprovodné bouřky malovali za oknem pěkné hoské scenérie, ale dík za to, že jsme byli za oknem. Bohužel jen oko dokáže pobrat ty výjevy. Do sobotního rána nás přivítalo sluníčko a tak jsme měli hned dobrou náladu.



Chytil jsem ho !  Cestovní pohádka



 Po snídani jsme si dokoupili pití v krámku vedle penzionu a vyrazili na další cestu. Podle plánu z předešlého dne, jsme vyrazili směrem na GG , ale ve Winklernu jsme odbočili na 106ku a po té jsme jeli až do Obervellachu, kde jsme za stále pěkného počasí zahnuli doleva na sto5ku do Mallnitzu. Podle mapy jsme měli projet tunelem do Bad Gasteinu. Tam nás trochu zarazilo, že tunel je jen pro vlak, když mapa nic neříkala a tak jsme se rozhodli si zpestřit výlet jízdou vlakem s motorkou.



Nalodění na Tauerbahn

 


Kluci vyslovili ve vlaku jeden postřeh po návštěvě oné místnůstky slovy, „tak takový pěkný záchod má i doma málokdo“. Já si ten pohled nedopřál páč mě netížilo nic čeho bych se potřeboval zbavit. Ale všeobecně byl tenhle „osobonákladní “ vlak svojí úrovní o mnoho výš než naše rychlíky. Jako zpestření a hlavně zkrácení vzdálenosti po krásných cestách a vyhlídkách mohu jen doporučit. Při příjezdu do horami těsně sevřené výstupní stanice, jsme nevěřili svým očím. Přivítala nás mlha, která zakrývala okolní kopce tak od padesáti metrů výš.



Před tunelem   Za tunelem



Vyjeli jsme s obavou co bude dál. Po pár km a vyjetí z tohoto sevření se nám opět ukázalo modré nebe z plujícími obláčky a tak jsme si říkali jaké máme štěstí na počásko. Cestou jsme projížděli světoznámé lyžařské středisko a zároveň lázně Bad Gastein. Odtud jsme krásným horským údolím pokračovali do městečka Lend. Za ním jsme odbočili z 311ky na bezejmenou silničku po které několikrát křižujíc říčku jsme dorazili do městečka Dienten am Hochkönig a zde po odbočení vlevo na 164ku pokračovali do Saalfeldenu am S.M., kdy už jsme jeli v dešťových přeháňkách. Zde jsme odbočili doprava na 311ku po které jsme přes Lofer dojeli až do Unkenu na nám již známou čerpačku Esso. To už jsme dojeli v dešti.



Dienten am H.  A chčije a chčije



Ten den jsme měli v úmyslu navštívit „Orlí hnízdo“ a okolí,  bohužel díky tomu, že nepřestávalo pršet jsme se rozhodli pro cestu domů. Pro jednodušší a rychlejší cestu jsme v Bad Reichenhallu najeli na „dvacítku“ po které jsme jeli až na hraniční přechod Folmava. Více jak 200km jsme jeli v dešti a až kousek před hranicemi jsme mohli nemoky sundat, jelikož přestalo pršet a na obloze bylo modro jako první dva dny naší vyjížďky. Domů již byla jízda po suchých cestách a za slunečního svitu a tak během chvilky už jsme se loučili u Plzně a před námi již bylo jen pár posledních km domů.Tak nám skončila původně čtyřdenní cesta do Alp.



Najeto:     První den   322 km 

               Druhý den  264 km  

               Třetí den    494 km z toho asi 220km v dešti  

               Celkem    1080 km.


Se spotřebou jsem se dostal ani nevím jak až na 4,2 l  a celkový průměr jsem dosáhl 4,55 l.

Pejrak



Autor: Pejrak | Datum: 31.01.2010 | Čtenářů: 635 | Reakcí: 7 | Hodnocení : 10

Obrázky k článku :

Pro hlasování se musíte přihlásit


Komentáře od tohoto článku :
Výdaje - Pejrak
Přesně už nevím, ale odhadem se pokusím.Benzín=1450 Kč ; spaní 30 + 35 É ; 18 GG ; 15 vlak , Celkově na naše mě to vyšlo necelých 4 tisíc.

- Bruno
Moc pěkně napsané.Ještě jsi mohl napsat náklady.

- DJ Speta
Paráda, doufám, že mě příště vezmeš s sebou.

- Šóšin
Ahoj Josef.Moc pěkný.A taky zdokumentovaný,jak se patří.No prostě bezvadný.

- Ali
Ahoj Pejraku, jak to pročítám, tak jsme projeli úplně stejná místa :-) Už mám zase "absťák" :-)

- Machoska
Dávám taky deset bodíků, paráda.

- Luděk (admin)
Moóóć pěkný!!! Pěkně napsaný článek + pěkné fotky! Dávám 10b!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

Dalších 5 článku z kategorie Fazer obsah a podkategorie Články

Rozloučení se sezónou 2017, na Malé Morávce v Jeseníkách. od Luděk (admin)
Uspořádat sraz na horách v termínu na přelomu měsíce září a října, bylo poměrně riskantní, co se týče špatného počasí......
Silvestr 2017 - Lučany nad Nisou od Beda (hendrik)
Zdravím všechny kamarády, členy a přátele Fazer clubu. Zvu Vás všechny na tradiční místo do Lučan nad Nisou, na zde netradiční silvestrovské setkání. Nápad se zrodil na posledním srazu na Malé Morávce. Jelikož už byla pozdější večerní hodina, hladina alkoholu v láhvích povážlivě nízká (na rozdíl od hladin alkoholu v krvi), byl nápad na světě! Prvotní ohlasy byly kladné, tak uvidíme, jak naše nadšení vydrží a jestli se ujme i u ostatních.
Jihočeský sraz Strmilov 2017 od Luděk (admin)
Letos se konal první sraz v jihočeském Strmilově, v chatkovém kempu Chatrek Strmilov u rybníka Komormík. Byl konec prázdnin a pořadatelé srazu, Dušan a Kája zajistili kemp jen pro nás. Jižní Čechy jsou lokalitou, kde je sraz poprvé a tak jsme se všichni moc těšili.
Lučany 2017 - srazové zpravodajství od Luděk (admin)
Sraz v Lučanech nad Nisou, je zaškrtnutá položka v mém plánovacím kalendáři na každou sezónu. Proto jsem ani letos nemohl vynechat….
Momentky ze srazu na Malé Morávce. od Luděk (admin)
Červencové setkání na Malé Morávce pod Pradědem, je za námi. Chtěl bych se podělit o pár řádek a obrázků z tohoto srazu.



GALERIE
Fotografie člena Fazerclubu.cz
KALENDÁŘ AKCÍ
STATISTIKA
Uživatelé online :

Počet Hostů 4
Počet členů 0
PŘIHLÁŠENÍ
HLEDAT
POČASÍ